Děti a povinnosti

Asi jako každá maminka hledám v našem rodinném životě balanc mezi tím, abych se nesedřela z kůže obskakováním vlastních dětí a zároveň dětem nezprotivila práci a radost z ní.

Od určitého věku by ale děti měly mít své povinnosti, protože cílem nás rodičů je připravit je na život. Určitě mi dáte za pravdu, že největším přínosem je vlastní zkušenost, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu – z té se možná poučíme ještě více.

Rodiče by měli dětem dát prostor, aby tyto zkušenosti mohly získávat, ale také je k tomu vést a být jim u toho partnerem. Možná zjistíte, že to děti budou dělat i rády, ale ze začátku je potřeba jim u aktivit tohoto typu pomáhat a podporovat je. Když zahulákám: „Už jsi dost velký na to, aby sis ustlal postel, přijdu to za 5 minut zkontrolovat.“ Není to nejlepší řešení, pokud jsem mu nikdy neukázala, jak na to. Takže doporučuji ze začátku každé nové činnosti, být u toho. Ale fakticky u toho, ne u toho dělat třeba něco jiného! 

Všeobecně by se asi dalo říct, že většími pomocnicemi doma jsou holky, které to dělají s o něco větším zájmem, tak nějak přirozeněji než kluci, ale určitě to není argument pro maminky, které mají doma kluky a raději to dělají za ně. Vidím kolem sebe spoustu utahaných maminek, které mají doma princátka a princezny. Vím, že je milují a snaží se pro ně dělat první poslední, ale tím, že dělají vše za ně jim v důsledku pak více škodí než pomáhají.

Je nutné vidět rozdíl mezi povinnostmi, které dělám sám pro sebe a těmi, které dělám já pro ostatní. Děti by měly mít na starosti své věci jako: moje ustlaná postel, můj uklizený stůl, má nachystaná aktovka, ALE TAKÉ povinnosti společné – vyskládám myčku, roztřídím ponožky, ostrouhám mrkev ke svačině, prostřu stůl apod.

Ráda bych zmínila tři pojmy, které se podle mě tohoto tématu týkají…

Na prvním místě je ČAS A TRPĚLIVOST. Samozřejmě, že bych to měla stokrát dříve a lépe, kdybych si to udělala sama. Samozřejmě, že dětem to trvá a většinou se u toho i něco vylije, rozbije, nepovede…ale jen díky tomu budou děti příště zase o něco chytřejší a zkušenější, proto s tím musím počítat a nenadat dětem hned, když se to nepovede tak, jak si to představuji, protože příště už k tomu budou mít tak akorát odpor a ten se těžko odbourává.

DŮSLEDNOST je dalším pilířem, který nás dovede k úspěšnému cíli a pokud vydržíme, děti zautomatizujeme, budeme mít splněno.

Já osobně jsem s tím bojovala hodně ve vlnách, ale objevila jsem na internetu e-shop LYONIS, který mi v době slabé důslednosti pomohl. Pořídila jsem klukům tabulky TO DO, které se přidělají na ledničku nebo nástěnku a k nim MAGNETY s úkoly a povinnostmi. V neděli večer si vyberou minimálně 6 úkolů, které si budou daný týden hlídat a splní. Až daný úkol splní, přesunou si magnet do kolonky hotovo. Ze začátku si kluci úkoly dávali na každý den, ale bylo to v době distanční výuky, kdy jsme byli stále doma. Po rozjetí běžného režimu doporučuji plánovat na týden…také se stane, že udělají nějaký úkol navíc, a tak si jej vytáhnou z krabičky a přidají rovnou do kolonky hotovo.

Přijde mi to jako zajímavý motivační nápad, který vám pomůže v časovém presu jako rodiči a děti pak už fungují jako samostatné jednotky. Možná budete koukat jako já, že je nemusíte do ničeho nutit a děti pracují ochotně a rády. Někdy je těžké povinnosti pro děti vymyslet, protože každá rodina a domácnost funguje jinak. Snažím se nechávat děti dělat dané věci od té chvíle, kdy je poprvé samy zvládnou. Pak už je dělám výjimečně jen s laskavým srdcem maminky, třeba když přijedou unaveni z nějaké akce či výletu.

Povinnosti, ať už ty vlastní nebo společné, totiž nejsou za trest, stihnete si s nimi třeba popovídat o věcech, na které jindy není prostor a strávit tak společný čas. Nutno dodat, že hlavním vzorem jsme my rodiče a pokud budeme chtít každé ráno po dítěti ustanou postel a sami ji ustlanou nemáme…nemůžeme se divit, že to nefunguje.

PS: Slyšela jsem, že někteří by si pořídili takové magnetky i pro své partnery a partnerky :).